1. Základy technologie RR spojů
Radioreléový (spoj) - spoj pro datovou komunikaci mezi dvěma koncovými body, rádiovou trasu často tvoří několik spojů sériově (štafetovitě) za sebou.
Vnitřní jednotka mikrovlnného spoje - obvykle je umístěna ve skříni v budově a je spojena s vnější jednotkou koaxiálním kabelem.
je jeden ze standardů pro středněkapacitní digitální komunikaci. Pomocí PDH se obvykle řeší přenos nižších kapacit než je standard SDH, tedy do 155 Mbit/s. Jedná se obvykle o přenos traktů E1, E2 nebo E3 a jejich násobků. Sdružené signály nemají oproti signálu vyššího řádu definován pevný časový vztah jako je tomu u SDH, čili není určen vztah mezi rámcem signálu vyššího řádu oproti rámcům sdružovaných signálů nižšího řádu.
V tomto případě znamená, že spoj současně vysílá i přijímá a používá tedy současně dva provozní kmitočtové intervaly (jeden pro vysílání z bodu A do B a druhý pro vysílání z bodu B do A). Na rozdí od toho simplexní spoj užívá pouze jeden frekvenční interval a buď jen vysílá nebo jen přijímá.
je jeden ze standardů pro vysokokapacitní digitální komunikaci. Byl vytvořen ze zkušeností SONETu a používá se k zapouzdření různorodých digitálních přenosových protokolů nižších kapacit (jako je např. PDH standard) nebo může být použit přímo pro podporu ATM. SDH doplněná například o ATM je jednou z nejvýhodnějších vysokokapacitních technologií přenosu dat všech druhů. Základní jednotkou SDH je STM-1 (Synchronous Transport Module-level 1), pracující na přenosové rychlosti 155.52 Mbit/s.Okruhy s vyšší rychlostí jsou postupně agregovány ve složených pomalejších okruzích. Například čtyři STM-1 okruhy mohou být agregovány do 622.08 Mbit/s okruhů, které se nazývají STM-4.
Vnější jednotka mikrovlnného spoje, obvykle bývá umístěna v blízkosti antény nebo přímo na anténě a kabelem je spojena s vnitřní jednotkou.
RR spoje lze třídit podle různých kritérií, v zásadě je však rozdělujeme podle technologie přenosu na analogové (např. rozhlasové a TV spoje) a digitální (datové spoje a většina moderních telefonních spojů). Dále opustíme analogové spoje a budeme se zabývat výhradně digitálními spoji, které podle kapacity přenosu rozdělíme na nízko a středněkapacitní (2 Mbity/s až 34 Mbitů/s), sloužící často jako přípojné spoje k páteřním infrastrukturám nebo jako jednoduché příčky (označujeme často jako PDH – Plesiosynchronní Digitální Hierarchie) a na vysokokapacitní (nad 34 Mbitů/s), pomocí kterých se většinou realizují páteřní propojení mezi významnými uzly nebo vysokokapacitní příčky (označujeme často jako SDH – Synchronní Digitální Hierarchie).
Obecně se RR spoj skládá ze dvou stanic A a B, mezi kterými je veden přímý mikrovlnný paprsek, který zprostředkuje přenos digitálního signálu mezi oběma stanicemi. Digitální RR spoje pracují většinou v duplexním režimu, což znamená, že spoj současně vysílá i přijímá data a používá tedy současně dvou kmitočtových intervalů v daném kmitočtovém pásmu – jeden pro vysílání ze stanice A ke stanici B a druhý pro vysílání ze stanice B ke stanici A.
Spoje se při praktickém řešení komunikačních infrastruktur často skládají do řetězců (pro překonání větších vzdáleností než je dosah spoje nebo pro překonání terénních překážek) nebo do složitějších topologických uspořádání – hvězdice, strom, kruh i jejich smíšené kombinace.
Stanice RR spoje se většinou skládá z parabolické antény, která usměrňuje vysílaný paprsek směrem ke druhé stanici spoje, z vnější jednotky (přijímače/vysílače) a z vnitřní jednotky, která bývá již vybavena příslušným rozhraním pro připojení spoje do požadované komunikační infrastruktury.
- parabolické antény se používají většinou v průměrech 0,3m, 0,6m, 0,9m, 1,2m, 1,8m i větší a to v závislosti na požadované vzdálenosti přenosu, vysílacím výkonu, kapacitě přenosu, požadované kvalitě přenosu a případně dalších technických parametrech, mezi anténami obou stanic spoje musí být přímá optická viditelnost a vyzařované paprsky obou antén musí být velice přesně nasměrovány na přijímací plochy protějších antén spoje – antény jsou tedy vybaveny zařízením pro přesné nastavení azimutu a elevace a fixaci tohoto nastavení
- vnější jednotky (často označované ODU – outdoor unit) obsahují mikrovlnný vysílač a současně přijímač a další pomocné obvody, jsou umístěny buď integrovaně přímo zezadu na anténě (zvláště na malých anténách) nebo jsou připevněny zvlášť poblíž antény a s anténou jsou spojeny speciálním krátkým pružným nízkoztrátovým vlnovodem, s vnitřní jednotkou jsou ODU spojeny většinou jedním (někdy několika) koaxiálním kabelem, který obvykle může dosahovat délky 100 m i více, ODU nepotřebuje napájení a bývá napájena přímo po komunikačním koaxiálním kabelu
- vnitřní jednotky (často označované IDU – indoor unit) obsahují kromě obvodů pro spolupráci s ODU již příslušná datová nebo telekomunikační rozhraní, která slouží pro připojení spoje k návazným systémům komunikační infrastruktury, vnitřní jednotka většinou obsahuje i rozhraní pomocných nízkokapacitních a hovorových služebních kanálů a rozhraní pro připojení konfigurační konzole a místního nebo dálkového dohledu. IDU bývá napájena ss napětím 48 V, příp.st 230 V
Vývoj v posledních letech vedl výrobce k nové ekonomické koncepci, kdy je u některých řad spojů sdružena vnější a vnitřní jednotka do jediné a tato je umístěna přímo u anténního systému. Vnitřní jednotka v tomto případě odpadá úplně nebo je omezena již jen na sdružovač napájecího napětí a uživatelských dat, případně je vybavena přepěťovými ochranami 3. stupně. Uživatelská data jsou vedena datovým kabelem od vnější jednotky přímo k navazujícím aktivním prvkům (server, tel. ústředna, atd). RR spoje toho typu jsou v hojné míře nasazovány v městských aglomeracích jako ekonomické řešení tzv. poslední míle. Nejsou vhodné na exponované lokality, kde je zvýšené riziko přímého úderu bleskem a kde je velká koncentrace dalších RR spojů.
KAISER DATA s.r.o.