5. Kvalita, spolehlivost, bezpečnost

Kvalita, spolehlivost a bezpečnost provozu jsou velice významná kritéria při výběru a realizaci RR spojů a tento aspekt je zde hlavně z důvodu jejich častého využití v páteřních a hlasových spojích podstatně důležitější a sledovanější než například u velice rozšířených technologií Ethernetových pojítek Wi-Fi, která nejsou většinou používány v důležitých páteřních spojích, jsou používány většinou pro nižší přenosové kapacity a přenosové protokoly automaticky zajistí opravu případných přenosových chyb, které pak provozovatel často ani nezaregistruje.

Pojmy kvalita, spolehlivost a bezpečnost přenosu je však třeba přesně definovat a jasně mezi nimi rozlišovat.

Kvalita přenosu

Kvalita přenosu digitálního spoje je vyjádřena dobou, po kterou spoj vykazuje určitou bitovou chybovost BER (Bit Error Ratio, obvykle 10^-3 a 10^-6) a dobou, po kterou je spoj vyřazen z provozu. Tato doba se obvykle vyjadřuje procentem času měsíce (nebo roku), po které bude spoj vykazovat danou chybovost nebo bude přerušen. Nejdříve je třeba zřejmě poznamenat, že z hlediska fyzikálních principů rádiového přenosu nelze zaručit u ŽÁDNÉHO RR spoje, aby pracoval 100 % bez určité míry chybovosti, která je bohužel realitou a je třeba s ní počítat a samozřejmě zajistit, aby nepřekračovalo obvyklou míru pro zadanou aplikaci. Na chybovost spojů má vliv mnoho faktorů jako např.velikost rezervy na únik, délka spoje, drsnost terénu, klimatická oblast, provozní kmitočtové pásmo, úroveň rušení, hydrometeorologické vlivy atd. Problematika chybovosti, jejího výpočtu a zjišťování je poměrně složitá a přesahuje rámec tohoto přehledu. Pro běžné provozní účely stačí vědět, že podle úrovně chybovosti členíme spoje do tří stupňů – HG (High Grade) pro mezinárodní spoje, MG (Medium Grade) pro spoje v národní síti a LG (Local Grade) pro přípojná vedení k účastníkovi. Nejpoužívanější stupeň MG se dále člení do 4 tříd – X1 pro mezinárodní tranzity, X2 pro tranzitní spoje do 840 km, X3 pro spoje tranzit-uzel do 100 km a X4 pro uzlové spoje do 50 km. Zjednodušeně lze říci, že spoje s kapacitou 155 Mbitů/s a vyšší se obvykle budují v kvalitě X1 a X2, spoje s kapacitou do 34 Mbitů/s v kvalitě X3 a přípojné a méně významné spoje nxE1 lze budovat v kvalitě X4. Požadovaná kvalita spoje se zadává již při návrhu a je zřejmé, že požadovaná vyšší kvalita si vyžádá vyšší investice i případně provozní náklady (větší výkon, větší antény apod.) a je tedy třeba již při návrhu zvážit SKUTEČNÉ potřeby.

Spolehlivost spoje

Spolehlivost spoje je dána především spolehlivostí vlastních pojítek a dále spolehlivostí návazných zařízení (napájení, zálohovací zdroje apod.). Tento parametr se poměrně obtížně zjišťuje a vyhodnocuje a určitým vodítkem může být tzv.střední doba mezi poruchami, kterou často výrobci pojítek udávají na základě vlastních statistických údajů. Protože vypovídací hodnota těchto údajů je jistě diskutabilní, pro provozovatele jsou zřejmě nejlepším vodítkem při výběru vhodného pojítka reference jiných uživatelů a image značky výrobce.

Přestože u ŽÁDNÉHO zařízení takovéto složitosti nelze zaručit 100 % spolehlivost, dá se říci, že obecně je kvalita a spolehlivost většiny RR pojítek na našem trhu velice vysoká a splňuje i velice vysoké požadavky provozovatelů. Toto je samozřejmě třeba podpořit například kvalitním zálohovacím napájecím zdrojem (zálohovací zdroj je vlastně neodmyslitelnou součástí RR spojů) a kvalitní zabezpečenou instalací, protože z praxe poznáváme, že většina výpadků provozu spojů je způsobena výpadkem napájení nebo cizím zásahem.

Existují samozřejmě aplikace, kde je třeba zajistit funkčnost přenosové cesty v každém případě a lze samozřejmě nalézt i několik vhodných způsobů pro zajištění nepřetržité funkčnosti komunikační trasy. Již sami výrobci RR pojítek většinou poskytují několik způsobů řešení zálohování pro případ poruchy pojítka nebo zhoršení podmínek na trase. Tato problematika je rovněž poměrně složitá a přesahuje rámec tohoto přehledu. Pouze krátce vysvětlíme nejběžnější pojem – konfigurace spoje 1+0 nebo 1+1, se kterým se může provozovatel při řešení návrhu spoje nejspíše setkat. Konfigurace 1+0 znamená, že se jedná o pouze jeden spoj bez jakékoliv zálohy. Pozor – pokud provozovatel neudá při poptávce konfiguraci zálohování, předpokládá se téměř automaticky, že požaduje spoj 1+0. Konfigurace 1+1 znamená, že určitá část spoje je zdvojena a v případě výpadku provozní části pojítka dochází k automatickému přechodu na záložní část pojítka. I při této konfiguraci zde již existuje několik možností zálohování (dvě ODU do jedné antény, dvě ODU + dvě antény, záskok na stejných kmitočtech nebo na odlišných kmitočtech atd.) a existují i složitější konfigurace s ještě vyšším zabezpečením. Kromě vlastních technických prostředků zálohování pojítek je třeba samozřejmě zvážit i možnosti zálohování RR spojů redundantními spoji, kruhovou architekturou sítě, jinými přenosovými médii apod. Problematiku zálohování by měl řešit zkušený projektant dodavatelské organizace.

Bezpečnost přenosu

Bezpečnost přenosu je většinou definována jako odolnost proti neoprávněnému odposlechu přenášených signálů. U RR spojů je určitá míra bezpečnosti zajištěna již vlastní technologií přenosu, protože signály jsou vlastně přenášeny po velice úzkém rádiovém paprsku mezi dvěma často obtížně přístupnými parabolickými anténami a již samo zachycení signálu mimo tento paprsek je dosti problematické. Některá pojítka (zvláště datová pojítka point–to–multipoint), která obvykle používají antény s širokým vyzařovacím diagramem, mají již ve vlastní elektronice integrováno šifrování přenášených dat. V případě požadavku na vysokou míru zabezpečení přenášených informací se obvykle používají speciální vnější šifrovací zařízení, připojená na obou stranách spoje (trasy).